29. září 2014

Svatý muž aneb Maraton bez běžců

Dvakrát jsem běžel maraton v Berlíně a byl to vždycky ohromný zážitek. I ve druhém případě, kdy jsem do cíle dobíhal pomalu v mrákotách. Každému běžci doporučuji atmosféru tohoto pohodového města.

Rád bych si to ještě jednou zkusil, ale myslím, že už to štěstí mít nebudu. Běžel jsem totiž Berlín v úplně jiné době. V roce 2005 se dala sehnat registrace ještě v červenci, v roce 2006 se na start dostal i ten, kdo se probudil až v květnu. Poslední sezony je vyprodáno skoro rok předem. Za pár minut. Startovné nestojí 50 eur, nýbrž už dvojnásobek. Inu, běžecká inflace. A těchhle závodů, s myší a kreditkou v ruce, se asi účastnit nechci.

Ale o mě nejde.

Když jsem si v neděli prohlížel fotky z Berlína, pár z nich mě zaujalo. Nejvíc asi tato: 



Co „svatého muže“ popohnalo k tomu, aby vyrazil z Japonska až do Německa a zdolal maraton (5 hodin, 56 minut) s křížem na zádech (ať už ten je vyroben z čehokoli)? Porušil tím jenom dvě atletická pravidla, nebo pět? Proč ho vůbec pustili na startu do koridoru? A kolik běžců, kteří chtěli v Berlíně opravdu běžet, ale neměli rychlou ruku s myší, si u televize řeklo: „Sakra, a tenhle člověk tam běží místo mě?“ Proč se radši nevypravil do Santiaga de Campostela, měl-li na srdci nějaké zásadní poselství?

A je to vůbec ještě můj sport?

Nemám v principu nic proti běžcům v kostýmech. Už mě ostatně předběhlo pár klaunů i mikymauzů – a pravděpodobně se mi to párkrát v životě ještě přihodí. Nevadí mi, že si mezi sebou registrují světové rekordy a trumfují se, kdo uběhne maraton rychleji v lodičkách a kdo s kočárkem.

Ani netvrdím, že někdo má automatický nárok na start v jakémkoli závodě, Velkou Kunratickou počínaje a třeba Berlínem konče. Ale možná by nebylo od věci na víc závodech, kde se i měří čas, místo metody „rychlejší u registrace vyhrává“ zvolit nějaký druh kvalifikačních limitů. Snažil bych se jasněji vykolíkovat linii mezi sportovní akcí a happeningem s nádechem karnevalu.

Jinak se brzy běžci stanou na běžeckých závodech menšinou. A třeba časem úplně zmizí, kdo ví.

6 komentářů:

  1. :)
    opäť si trafil klinec po hlavičke ....

    OdpovědětVymazat
  2. Zajimavy postreh.. Ovsem, kdyz me v Leadville predbehl chlapek v damskych satickach a bohate rasene sukni (patrne velmi dobry ultra, protoze jsem ho videl na videu i na startu Bad water -- zeptej se Dana), tak jsem si rikal.. To je to se mnou spatny.. recesisti mi davaji silene na zadek:).. Ale potom jsem to prehodnotil.. No tak jsou to exhibicioniste, kdo neni, ze?:).. Pokud "bezi", at ma na sobe nejnovejsi outfit od Salomona, nebo stare teplaky nebo je v prevleku za Santa Clause.. Je mi to jedno.. tedy pokud me nikdo nenuti, abych je nasledoval:)..
    Ale mas urcite pravdu v tom, ze ta touha po "zviditelneni" se roste exponencialni rychlosti. At se dari! 12:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Exhibicionista je v podstatě každý z nás, kdo jde na městský závod a neběží o první místa :-)

      Jak píši výše, nemám vlastně nic proti kostýmům, pokud jeho nositelé běží a chovají se jako na běžeckém závodě. Jestli to pojímají jako masopustní průvod nebo karneval, tak sorry, ale nemají tam co dělat.

      Vymazat
  3. Kdo je větší exhibicionista, chlap s křížem na zádech a časem pod 6hod, nebo snob v nejnovějším outfitu za 8hodin ? Neodvažuji se soudit. Je to jejich svobodný názor. Jdou si to užít/předvíst se/splnit si sen/prohráli sázku...No a co.
    Pěkný den, Radomír

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Větší exhibicionismus je samozřejmě tohle šaškování s křížem, mimochodem porušující i atletická pravidla. Na nejnovějším outfitu není nic špatného, každý nemusí běhat v pět let starém vytahaném tílku. A na každém normálním maratonu nejpozději v půlce "chodce" s potenciálem dát to za 8 hodin stáhnou z trati.

      Maraton je běžecký závod, ne prostor pro svobodné vyjadřování názorů. Do kina si taky nepřijdu číst knížku,

      Vymazat
    2. Přečíst knížku ne, ale některé páry tam taky nechodí koukat na film. :-)

      Vymazat