17. ledna 2014

Běhání po čtyřicítce

Ani nevím, jestli se ještě prodává. Červená knížka, na obálce je nápis Sex po padesátce a když si ji chcete prolistovat, všechny stránky jsou bílé. Prázdné. Jako že humor. Ale kdysi to býval oblíbený narozeninový dárek.

V Americe možná existuje knížka Běhání po čtyřicítce. Nevím, nepátral jsem po ní. Ale našel jsem nedávno na Kindlu publikaci Jak uběhnout maraton pod 3:05, tak jistě mají i něco takového. Ne, ještě nepatřím k těm, kdo by se po ní musel shánět. Nějaký měsíc mi přeci jenom schází. Ale asi tuším, co v ní případně může být.

Předpokládám, že je tam především soupis věcí, na které nás nikdo neupozornil, když jsme začínali běhat. Ruku na srdce, kdo z vás tenkrát tušil, že jste majitelem rotátoru kyčle, podkolenní šlachy nebo trochanderu? A že stačí párkrát oběhnout les, aby vás bolely nikoli nohy, nýbrž cosi na bederní páteři!

Brzy mi začne jedenáctá sezona. Počítám si je od dubna, navzdory všeobecně uznávané periodizaci běžeckého tréninku. Ne v listopadu, ne 1. ledna, ale až v dubnu, protože to je měsíc, kdy mě kdysi napadlo, že budu pravidelně běhat. Jenom běhat. Inu, Běhání po třicítce by byla úplně jiná knížka...

Nemám pro tuhle jedenáctou sezonu moc velké ambice. Tuším, že osobák si zaběhnu jenom v případě, že bych se vydal na nějakou nevyzkoušenou trasu. Pět mil, 3000 m, čtvrtmaraton, 50 km, 100 km. Ne, ta poslední dvě čísla byla jenom vtip. V pomyslném běžeckém kalendáři (reálný tréninkový deník si už rok nevedu) nemám zatržené žádné datum. Tedy jedno ano, ale jenom trochu. Slabě.

Vlastně zjišťuju, že dokopat se k běhání pětkrát týdně je taky výzva. Ne menší než jiné. A že 50 kilometrů není nepovedený týden, ale čas, kdy jsem se běhání celkem dost věnoval. A že šílenec není ten, kdo v lednu běhá v trenkách a tričku, nýbrž ten, kdo teď opakovaně vybíhá do kopců. I takové jsem potkal.

K běhání po čtyřicítce nemusí patřit jenom relativizace cílů, ambicí a úsilí, ale i víc spánku a hlavně víc času stráveného na balanční desce. Protože bez ní se už za hranici 50 kilometrů týdně nedostanu. Nebo aspoň ne na dlouhou dobu. Vlastně se na to cvičení těším, neboť bude znamenat, že zase můžu používat slovo "trénink" v souvislosti s mou osobou, že na cestě už mě nebudou předbíhat skoro všichni a že se brzy vejdu do kraťasů, co jsem si zbrkle koupil po jednom maratonu.

Ale ten kalendář si raději nechám prázdný.

Žádné komentáře:

Okomentovat